Taková množina propozičně‑postojových predikátů, které umožňují (jsou‑li negovány) interpretaci ↗negace přenést na svůj propoziční argument, nazývají se NR‑predikáty (č. ekvivalent by byl slovesa nadzvednutí negace). Např. prototypickým příkladem je predikát chtít: věta Nechci, abys chodil do lesa je dobře parafrázovatelná jako Chci, abys nechodil do lesa (srov. oproti tomu sémantickou neparafrázovatelnost vět jako Neříkám, žes šel do lesa a Říkám, žes nešel do lesa – slovesa jako říkat nejsou NR‑predikáty).

Pro zjištění, zda daný predikát je n. není neg‑raisingový, jsou používány v podstatě tři základní testy, přičemž první z nich je nejobvyklejší a nejvíce využívaný.

1. Schopnost negovaného NR‑predikátu licencovat striktní negativně polaritní výrazy (viz ↗NPI) v klauzální doméně svého propozičního argumentu. Např. negovaný NR‑predikát nechtít tuto schopnost má: Nechci, abys vypil ani jedno pivo je č. gramatickou větou na rozdíl od věty *Netvrdím, žes vypil ani jedno pivo: ani jednoNP je striktní NPI, který běžně vyžaduje verbální negaci v rámci své věty (např. Nemáme ani jednu knihu × *Máme ani jednu knihu), nicméně u NR‑predikátu chtít lze tento striktní NPI licencovat i z maticové věty, zatímco u ne‑NR-predikátu tvrdit to možné není.

2. Tzv. cyklický neg‑raising: některé kombinace NR‑predikátů umožňují „přenos“ negace až přes dvě zanoření. Např. věta Neradím ti, aby to vypadalo, žes odjel do Prahy je parafrázovatelná jako Radím ti, aby to vypadalo, žes neodjel do Prahy (srov. oproti tomu neekvivalentnost vět Neříkám, že chci abys odjel do Prahy a Říkám, že chci, abys neodjel do Prahy).

3. Široký existenční dosah negovaných univerzálních NP argumentů NR‑predikátů. Např. věta Ne u každého je pravděpodobné, že se dostane na univerzitu je parafrázovatelná jako Někteří se pravděpodobně nedostanou na univerzitu. Na základě těchto testů se obvykle uvádí následujících pět typů NR‑predikátů: (a) intenční/volní predikáty (např. chtít, zamýšlet, …), (b) posuzovací/nutnostní predikáty (např. radím ti, měl bys, …), (c) predikáty vnímání (např. zdá se, vypadá to, …), (d) názorové predikáty (např. vědět, věřit, …), (e) pravděpodobnostní predikáty (např. být pravděpodobné, být možné, …).

Predikáty jako chtít n. myslet jsou neg‑raisingové, což znamená, že jsou preferenčně (ale ne nutně) interpretovány tak, že jejich sémantický dosah je širší než dosah negace. Tím se liší od predikátů jako toužit n. být si jistý. Srov. interpretaci věty jako Petr nechce být užitečný, která je preferenčně interpretována jako ‘Petr chce být neužitečný’ (ale i jako ‘Není pravda, že Petr chce být užitečný’). Naproti tomu predikáty jako být si jistý např. ve větě Petr si není jistý, že by byl užitečný nejsou parafrázovatelné větou Petr si je jistý, že by byl neužitečný.

Tématu neg‑raisingu je v rámci generativní gramatiky a formální sémantiky věnována pozornost už dlouhou dobu: nejstarší přístupy (tzv. negativní přenos, viz ✍Lakoff, 1969) vysvětlovaly neg‑raising čistě syntakticky jako transformaci negace původně (v hloubkové struktuře) modifikující predikátový argument NR‑predikátu na vlastní NR‑predikát a následnou sémantickou rekonstrukci (schematicky: hloubková struktura  →  povrchová struktura: NR[¬ P] → ¬ _tNR[tP], rekonstrukce: NR[¬ P]). Syntaktický přístup funguje na jednoduchých příkladech verbální negace NR‑predikátů, nicméně stane se problematickým, jakmile je aplikován na negativní kvantifikátory. Např. anglická věta (následující příklady budou pro jednoduchost v angl., protože č. jako negativně shodový jazyk (viz  ↗negativní shoda) není vhodným zdrojem příkladů na negativní kvantifikátory) No one wants to help me má NR‑čtení Everyone wants not to help me, které je problematické pro syntaktický přístup k NR, protože všechny současné teorie negativních kvantifikátorů (např. ✍Penka(ová) & Zeijlstra, 2005; ✍Penka(ová), 2007, ad.) pokládají negativní kvantifikátory za spojení logické negace a existenčního kvantifikátoru. Za tohoto předpokladu by zjednodušená syntaktická struktura předchozího příkladu vypadala takto: ¬_tSomeone want [t help], rekonstruovaná podoba pak Someone want [¬ help], tj. predikovali bychom čtení ‘Někteří mi chtěli nepomoct’, což je neexistující čtení původní anglické věty. Z tohoto důvodu jsou téměř všechny současné přístupy k neg‑raisingu sémantické a v podstatě vycházejí z práce ✍Bartsch(ové) (1973), kde se tvrdí, že podstatou NR je to, že NR‑predikáty platí buď o svém argumentu, n. o jeho negaci (formálně: NR(P) ∨ NR(¬ P)), tj. platí u nich zákon o vyloučení třetího (novější pokračování této tradice: ✍Heim(ová), 2000; ✍Gajewski, 2005; ✍Homer, 2011). V současnosti je formalizace této hypotézy většinou taková, že se předpokládá u NR‑predikátů lexikální presupozice vyloučení třetího (lexikální, protože jen určité predikáty – i např. významově velmi blízké – tuto presupozici mají: srov. např. rozdíl mezi NR‑predikátem chtít a ne‑NR‑predikátem toužit). Široký dosah NR‑predikátů je pak odvozen následovně: premisa: Petr mi nechtěl odpovědět, presupozice vyloučení třetího: Petr mi chtěl odpovědět  ∨  Petr mi chtěl neodpovědět  ⊨  Petr mi chtěl neodpovědět. Schematicky: ¬ NR(P), NR(P) ∨ NR(¬ P) ⊨ NR(¬ P) – deduktivně platný argument. Z tohoto schematického úsudku lze odvodit, proč tři zmíněné testy klasifikují predikáty jako chtít jako NR:

1. striktní NPI jsou licencovány i v zanořené větě, protože sémanticky je (po aplikaci presupozice vyloučení třetího) dosah negace na predikátovém argumentu NR-predikátu;

2. cyklický neg‑raising vzniká díky postupné aplikaci usuzovacího schématu představeného výše;

3. široký existenční dosah negovaných univerzálních NP je také výsledkem „součtu“ doslovných pravdivostních podmínek a presupozice vyloučení třetího.

O slovanských jaz. existuje prozatím pouze jediná uveřejněná studie (✍Bošković & Gajewski, 2011), ve které se tvrdí, že NR v nich neexistuje. Toto tvrzení autoři zakládají na použití pouze prvního testu, a to pouze na třídu názorových predikátů jako věřit a vědět. Jak je patrné už z č. dat (viz výše), jde o velké zjednodušení – NR ve slovanských jaz. existuje, nicméně ne vždy je detekovatelný pomocí prvního testu, protože licencování striktních NPI může být rušeno (a také je v případě predikátů jako věřit n. vědět) interferencí dalších presupozicí, které nezávisle na presupozici vyloučení třetího znemožňují licencování striktních NPI (pro podrobnosti viz ✍Dočekal, 2014).